Z deníku Michala Dimmera - Instruktorák ve Vrchlabí 2002

Se svými 236 hod. a 57 min. a uletěnými 1025 km na přeletech jsem 27.5.-31.5.2002 měl to štěstí účastnit se instruktorského kursu pilota kluzáků. Ten se konal na letišti Vrchlabí, kde má již svou dlouholetou tradici. Sešlo se nás tu deset "nadržených"plachtařů, s chutí rozšířit své kvalifikace a předávat tak pilotní umění dál "svým" žákům.

Den začínal docela normálně. Bylo akorát trošku brzy, a tak jsem byl ospalý. Než jsem se zcela probudil, uvědomil jsem si, že je venku mlha až na zem. "Co když to takhle bude celej tejden?," napadlo mě. Včerejší předpověď vypadala dost blbě. Jak to budou asi řešit? Napíšem si snad nejdřív teorii, a pak nás po tejdnu posranýho počasí pošlou domů? Kolik asi potřebujem na vodlítání těch úloh dní? Uďělám to vůbec? Má to cenu? Do čeho sem se to zase pustil. Deset minut fuč; sakra. Rychle zabalit věci, umejt, ustrojit, poslední kontrola a jedu. Šest hodin. Mám na to dvě hoďky. Měl bych to tak akorát stihnout.

Pohoda. Auto si krásně přede. Čas je skvělej. Dokonce i sluneční paprsky se místy přes hustou mlhu derou až na mou tvář. Jedu z Pardubic do Hradce Králové na Hořice, Novou Paku do neznámého cíle, letiště Vrchlabí. Teď už je mi to jedno.

Zaparkoval jsem před místní restaurací. Před vchodem do ní je zhotovena dřevěná průchozí brána s poutačem do autokempu. Mají tu i tenisové hřiště obklopené vysokými topoly, zakrývající oblohu nad malým nádvořím. Mezi nimi jsou rozmístěny malé dřevěné domky.

Vcházím do zděné budovy starými dřevěnými dveřmi. "Dobrý den. Já jdu na instruktorský kurz, nevíte kde bych se mohl nahlásit?" Mluvím hned k první osobě na kterou narážím. Je to uklízečka. Posílá mě na učebnu. Vypadá to tady jako ve školní třídě. Je za patnáct minut osm. Ještě tu nikdo není.

Osm nula nula. Už jsme všichni. Tak co se teď bude dít? Vchází nějakej chlap. Nejspíš instruktor. Začíná povídat. Vítá nás a hovoří o následujícím programu. Posílá nás za sekretářkou. Domluvit peníze.

Jdu se ubytovat a jsem trochu klidnější. Teď už zhruba vím, co mě čeká. Z učebny jdu po úzkém schodišti do prvního patra. Na stěnách jsou vyvěšeny nádherné fotky. Ťukám na dveře s nápisem ekonom. Už ke dveřím se na mě usmívá mladá holčina. Myslím že jí je tak dvacet. Má pěknou postavu. Zvýrazňují ji těsně upnuté tmavě modré rifle a žlutá halenka. Má dlouhé blond vlasy. "Kopáč" ale říkal, že je zadaná. No neva. Domlouvám se s ní na záloze 3000,- Kč. Beru si klíče od pokoje číslo 15. Je to hned naproti schodům.

Jsem odpočatý. Jdu už zase na tu teorii. Musim se sakra ještě doučit ty předpisy a meteorologii a přístroje a stavbu a ....doprdele, du na pivo. S kolegy si už docela rozumíme. Probíráme naše nevšední letecké zážitky. Jsou tu lidi z celé ČR. Zítra začínáme lítat. Nesmim se moc ožrat. Ještě jedno a dost.

Budíček. Trochu mě bolí hlava. Jsou tu pěkný umývárky. Jdeme se najíst. Snídaně je super. Pečují o nás skoro jak o válečné piloty RAF. Švédské stoly, výborný čaj, krásná servírka. Jde se na letiště. Nervozita stoupá. Vstupní aerovlek do jednoho tisíce metrů. Vleká nás Maule. Teď se rozhodne, kdo je hoden. Trochu se mi klepou ruce. Jsme rozdělený na dvě skupiny po pěti. Jedno družstvo s Pecákem a druhé s Kuncem. Start. Už je to v pohodě. Soustředím se na řízení. Fouká přes hory. Je to turbulentní jako svině. Dá se to uřídit jen oběma rukama. Vypnuto. Podvozek, úkony před pády a vývrtkami. Dvě doleva. Vybírám. Pády, ostré zatáčky a zatáčky do směrů. Mám z toho smíšené pocity. Nejhůř sem to nezaletěl. Zahlásit vstup do okruhu, úkony, rozpočet a finále na 29. Vytahuju brzdy. Sedám u téčka. Éro pořád jede, ne a ne stát. Je to s kopce. Nezvyk.

Už to máme všichni za sebou. Úspěšně. Nálada je teď super. Teď se budou lítat navijáky. Mimořádky. Do večera už to jde jako po másle. Zítra pokračujem.

Večer se jde na pivo. Je to potřeba zapít. Všichni prošli. Povídáme si, hrajeme pinec. Venku je vichr. Je tam i velký bazén. Máme dost vypito. Nikdo nemusí nic říkat. Skáčem do bazénu. Svírá se mi hrdlo. Tipuju to na 15 stupňů. Navazujeme kontakty s Monikou. Je to kus.

Na ten včerejšek je mi ráno neuvěřitelně dobře. Pokračujem v lítání. Čeká nás přezkoušení ze tří mimořádek. Pak už budem lítat žáci - instruktoři mezi sebou. Zbývá ještě letět s každým pět navijáků a tři aerovleky. Při těchto letech se docela slušně rozlítáváme. Jdu nahoru. Stačím si všímat krásného prostředí hor. Je tu ještě sníh. Chytám pětimetrovej šprajc. Máme točit vejvrtky a zatáčky. Jsme v 1000 m ground. Neodolám. Točím. Sto metrů, dvěstě, pětset, máme dva tisíce.Jsem omámen nádherným počasím. Před námi je Sněžka a po pravé ruce Černá hora. Musíme dolů. Budem vrtat. Tři doprava. Tři doleva. Dvě doprava. Dvě doleva. Zase šprajc. Je to k zbláznění. Jsme přímo nad Vrchlabím. Je tu krásný zámek. Támhle je cirkus. Co jsou ty řady aut u té továrny?J e to krása. Zařazujeme se do okruhu. Ještě letím dvakrát zezadu jako pilot a třikrát se vezu zepředu. Mám hroznou chuť na pivo.Usínám šťastně a příjemně unavený.

Dnes ještě dolítáváme úlohy.Večer nás čeká teorie. Začínáme dělat zkoušky. Předpisy, metodika. Na zítra jsou objednáni inspektoři AeČŘ. Karel Mařík a další.Budou probíhat závěrečné lety. Po nich ještě teorie.

Blíží se čas závěrečné praktické zkoušky, konec celého snažení, konec instruktorského kurzu. Je to pouze na každém z nás. Inspektoři se nedají vůbec odhadnout. Nemají v tváři snad žádný výraz, či náznak nějakého pocitu. Napětí stoupá. Je to cítit ve vzduchu. Nikdo ani nedutá. Každý dělá svou přidělenou práci. Nastupují první. Nejprve aerovlek. Teď se uvidí. Už jsem na řadě. Je zataženo a mírně mrholí. V dálce jsou vidět přeháňky. Základna oblačnosti je v 1600 metrech nad zemí. Sedám do éra. Postupuji dle metodiky. "Úkony". Říkám nahlas. Jedu je za sebou přesně jak má být. Provádím je jistě a v klidu. Teď není čas na to být nervózní. Start. Metodicky komentuji let. Vzduch je úplný "volej". Dávám se s inspektorem do řeči. Povídáme si. Je to skvělý chlapík. Úplně se zbavuji obav, že něco pokazím. Věřím si. Plynule létám dle instrukcí. Sem spokojen. Hlavně ale i pan inspektor. Mám samé (1). Teď ještě dva navijáky. Letím okruh a poté hned za sebou oblet navijáku. Vybočení po větru s rozpočtem a přistání proti startu. Po tom všem mám pocit dobře vykonané práce. Skládám poslední teoretické zkoušky. Úspěšně. Teď už jsem vlastně "hotový" instruktor. Ještě pár rad nakonec od zkušených borců z AeČR a letecké školy Vrchlabí. Ani se nechce věřit že to je za námi. Fotím nás, "pány instruktory", než se všichni rozprchnou. Byly to krásné dny. Odjíždím odsud pln dojmů a zážitků se vzpomínkou na nové kamarády a v kapse si vezu domů novou kvalifikaci. Pilot-instruktor kluzáků.

Text je psán jako zápisky v deníku, kdy mě bylo dvacet let.
Pokud mate nějaké připomínky, dotazy nebo náměty, pište mi prosím na michaldimmer@seznam.cz

foto:Stojící zleva Nosil, Petr, Čacký, Šenkýř, Kárník - dole zleva Frič, Bartoň, Maňásek

 

Poloha

Letiště Podhořany

Nový Dvůr 137
538 03 Podhořany u Ronova

GPS

49°56'21"N ; 015°32'59"E

 

Kontakt letiště

+420 469 691 714

Předseda aeroklubu:

+420 603 404 703

Vyhlídkové lety:

+420 725 058 463

 
Zircon - This is a contributing Drupal Theme
Design by WeebPal.